TÁBOR NILU

Psal se čtrnáctý prosinec, když se malým domkem kdesi v předměstí Kalifornie roznesl pláč. Dětský pláč. To malá Atikah právě přišla na svět. A hned od začátku měla dobrodružný život. Její otec se jí zřekl a dal jí svým rodičům, jejím prarodičům a pak zmizel. Beze stop. Atikah tím však netrpěla, nemějte obavy. Ba naopak. S babičkou se měla přímo výborně a s dědečkem si vybudovala úžasný vztah. Byl to vysloužilý voják, který Atikah vychovával s velkou disciplínou, ale hlavně jí učil boji z blízka. Už v devíti letech ovládala základy sebeobrany a někdo by si mohl jen zkusit jí přepadnout a pocítil by její nepřemožitelnost. Tedy alespoň to o ní tvrdil se smíchem její milovaný dědeček. Ona sice svou drobnou postavou trochu klamala, ale měla víc kuráže než kdejaký svalnatý chlápek. Na škole moc přátel neměla, ale o to si těch pár více vážila a více jim věřila. Tento její bezstarostný život narušily její sedmnácté narozeniny, od kterých začala slýchat hlasy. Myslela si, že blázní, a když ani po měsíci to podivné volání neustávalo, ba naopak spíše se zhoršovalo, rozhodla se svěřit prarodičům. Ti se rozhodli jí vzít k psychologovi a i přes její protesty jí našli psychoterapeuta, který jim doporučil aby Kah přerušila školu, jelikož je její diagnóza dle jeho názoru moc vážná. Naprosto se od ní odstřihli, jako kdyby se za ní styděli a tím se jejich dosud idylický vztah narušil. Upadla do depresí a trpěla neustálou bolestí hlavy, která se v průběhu měsíců zhoršovala. Trvalo měsíc, než se rozhodla vyhledat svého otce v naději že by měla alespoň někoho z rodiny na koho by se mohla obrátit a také jej chtěla poznat ještě než se pomátne úplně. Nejprve se jí nedařilo o něm najít jakékoliv zmínky, až po týdnu usilovného hledání našla jeho profil na sociální síti a rozhodla se jej kontaktovat. Zprvu jí ignoroval, ale ona se nechtěla jen tak vzdát a tak mu napsala dlouhou zprávu kterou mu popsala celý svůj život až doposud. A k jejímu štěstí ta zpráva zabrala a on se jí ozval zpět a dokonce za ní přijel. Odvedl jí pryč z léčebny i když na něm šlo vidět že si není úplně jist že dělá dobře a vzal jí -alespoň dočasně- k sobě, kde se s ní velmi rychle sblížil. Kah byla nadšená, protože byla z toho příšerného místa pryč a svou upovídaností si otce velmi brzo získala. Hlasy které ale slýchala neustávaly a když se s tím otci svěřila, odhalil jí kým vlastně Kah je a řekl jí, že jí vezme do tábora pro děti jako je ona sama. Ona poté odpustila svým prarodičům, ale nikdy neodpustila přátelům, kteří se k ní otočili zády a zapomněli na upovídanou Kah. Do jejího života se vrátil otec, který s ní nechtěl původně mít nic společného a jí se tím odemyká nová životní etapa a jen bohové ví co jí tato část života přinese.