top of page
Bastet.jpg
Avery.jpg

HRÁČ: Aci

BOŽSKÝ RODIČ: Bastet

DATUM NAROZENÍ: 28. 10. 2002

POSTAVENÍ: Umělec

KA: Straka obecná

PŘÍCHOD DO TÁBORA: červenec 2019 - 0 let služby

FACECLAIM: Amelia Zadro

RODINA: Fleur Aviana Carson

AVERY OLIVIA CARSON

VZHLED

Na první pohled byste ji v davu asi přehlédli, hlavně pokud by k vám stála zády a skrývala své největší přednosti, ale o tom později. Nedosahuje žádné závratné výšky, ba naopak, spíše se řadí k menším slečnám. Čas od času si dopomáhala podpatky či botami na platformách, se kterými žádný problém nemá, ale rozhodně by je nenosila každý den celý týden. Kolem oválného obličeje se jí někdy vlní hnědé vlasy a někdy jsou ony vlasy rovné, to většinou záleží, jak se vyspí a co se s těmi vlasy přes noc stane, žádnou extrémní péči v podobě žehlení jim skutečně nevěnuje. Vlasy jí dosahují někam pod klíční kosti, tudíž jí čas od času při různých aktivitách mohou překážet, proto nebude zázrakem, když ji uvidíte v culíku či drdolu, které si ráda a často dělá, jelikož je to praktičtější. A teď už se dostáváme k jejím hlavním přednostem – nevím, co jste si mysleli, že to bude, ale jedná se o oči. Vpíjí se v nich do sebe hned dvě barvy, zelená a modrá, a těžko určit, která je dominantní, protože se to pořád liší podle momentálního počasí, úhlu, pod kterým se jí do očí díváte, a tak dále. Ale ať už je dominantní jakákoliv barva, ty očka jsou uhrančivá a podle Avery jsou na ní to nejhezčí. Právě proto si je ráda zvýrazňuje různým líčením, nebojí se ani odvážnějších barev a stylů, ale nebrání se ani přirozenosti, takže prostě nikdy nevíte, v jaké podobě ji potkáte. Krom očí už na jejím obličeji nic tak zajímavého není, hlavní pozornost směřuje k očím, takže například její růžové rty nikdy neuvidíte nějak namalované.

Co se oblékání týče, nemá nijak vyhraněný styl. Ráda si oblékne nějakou sukni či šaty, aby byla za dámu, ale stejně tak je schopná druhý den přijít v lacláčích. Nosí zkrátka to, na co má zrovna náladu, co jí počasí dovoluje a možná i to, co jako první nahmatá ve skříni.

POVAHA

Sluníčko. To bude asi první slovo, které vás při pohledu na tohoto skřítka napadne, protože má rty skoro většinu času roztažené do širokého úsměvu a culí se na všechny kolem sebe. A že kolem sebe vždy někoho má, zkrátka miluje společnost a zdá se, že i společnost ji má v oblibě. Možná na to má vliv fakt, jak se ráda seznamuje a nedělá jí problém za někým přijít a prostě se představit, stydlivost ona opravdu nezná, což je škoda, kapka stydlivosti by jí asi neuškodila, občas dokáže být příliš neomalená a neuvědomuje si, že by k někomu měla přistupovat třeba trochu s úctou nebo pokorou, ona prostě všechny vidí stejně a to jako zajímavé objekty pro seznámení. Lidé ji vskutku zajímají a ráda vyhledává hlavně ty na pohled zajímavé lidičky, kteří v sobě mají nějakou jiskru, kterou ona chce objevit, a pevně věří, že i ona sama v sobě něco takového má a abych byla upřímná, snaží se to dát na obdiv, ať si toho co nejvíc lidí všimne. A jak to zařizuje? Kecá, kecá a kecá. Už po krátké chvíli s ní si všimnete, že tahle osůbka ústa jen tak nezavře a když už je zavře, ani to není výhra, protože často lidem skáče do řeči, aby vložila svůj osobní zážitek s věcí, o které se zrovna mluví. Světe div se, ona o tomhle ví, pár jejích přátel jí na to upozornilo, takže se s tím občas snaží bojovat, ale ne moc zdárně, zkrátka má tohle ve vínku a moc s tím nenadělá, snaha se ale cení. Když jsme u toho, vskutku vyžaduje pozornost a v lichotkách si přímo lebedí, přirovnat je můžete i k andělské hudbě pro její uši. Takže pokud si k ní chcete nalézt cestu, lichotky vám ji připraví, ale stoprocentně si ji získáte šperky. Pro ty žije a dokonce si je i sama vyrábí, svým nejbližším je dokonce ochotná vlastnoručně vyrobené šperky darovat, nejvyšší možná čest! Stejně tak pro ni je čest, když jí darujete šperky, to vám klidně i padne do náruče a uvidíte, jak jí září očka upřímnou radostí. Jestli někde tato radost zcela mizí, tak u učení. Ve škole nepatřila k premiantům, místo poslouchání o hodinách si raději posílala vzkazy s ostatními, případně spala, a místo učení po škole chodila ven s přáteli, obcházet krámky nebo, no, spala. Jak už vám jistě došlo, spánek pro ni představuje důležitou

součást dne, nejenom noci, protože je schopná usnout téměř kdykoliv a kdekoliv. Když ji něco znaví, prostě si dá několikahodinového šlofíka a hned je zase schopná fungovat, ale kdyby si nemohla pospat, bude možná trochu protivná a ke své sluníčkové náladě bude mít daleko, avšak pro svou drahou sestřičku by své chmury klidně zahodila, protože pro Fleur by udělala první poslední. Během dětství si vytvořily takové pouto, které snad nic nemůže porušit a Av skutečně řadí Fleur nad všechny ostatní lidi a jen pro ni by se doopravdy rozdala. Jistě, i všem jiným přátelům prokazuje loajalitu a prala by se za ně, ale za Fleur by i vraždila. Znatelný rozdíl, že? I tak ale je ochotná pomoct všem, ať už sestře nebo přátelům, dokáže vyslechnout a poradit, i když je jaká je, takže vám k té radě asi hodí i svůj osobní zážitek či problém, ale na to si u ní člověk prostě musí zvyknout. Kdyby vám to skutečně vadilo, nebojte se jí o tom říct, preferuje přímé řešení konfliktů, ne nějaké pomlouvání za zády, to vidí jako okamžitý konec, protože přetvařující se lidi se jí protiví. Taková byla její macecha a nechce mít kolem sebe nic, co by jí tu čarodějnici připomínalo.

HISTORIE

Všechno bylo ze začátku úplně běžné. Adrian žil poměrně stereotypní život, měl své vlastní pohodlí, relativně dobře placenou práci a měl rád společnost. V jeho pěkném životě však něco chybělo, chyběla mu ženská ruka, protože žádná žena ho nedokázala okouzlit natolik, aby o ni jevil trvalejší zájem nebo s ní dokonce plánoval společný život. Jistě, pár výjimek se našlo, ale nic mu v dlouhodobém horizontu nevyšlo a on byl sám, což se mu v jednu noc stalo osudným. Zrovna byl s kolegy z práce v baru, do kterého vešla mladá žena, na pohled exotického původu, která ho velice zaujala. Sám přesně nedokázal určit, co přesně ho k ní tak táhlo, řekl by jen, že měla vskutku magickou auru, ale nemohl se od ní držet dál, proto šel zkusit své štěstí a pozval ji na drink. Poštěstilo se, pozvání přijala a proseděli spolu celý večer, spoustu toho vypili a svou konverzaci v baru přesunuli do postele. Adrian byl ráno zklamán, protože místo krásné ženy vedle sebe nalezl jen prázdné místo v posteli, které ale pořád vonělo po ní. Dlouho na ni vzpomínal a doufal, že ji ještě potká, což se mu o devět měsíců později vyplnilo, ale v úplně jiných podmínkách než očekával. Po něžném zaklepání na jeho dveře šel otevřít a srdce mu zaplesalo radostí, když viděl svou tajemnou krásku z onoho nezapomenutelného večera, ale úsměv mu trochu opadl, když si všiml dárku, co mu nese – dvě děťátka. Samozřejmě neotálel a pozval ji, vlastně je všechny, dál, a žena se dala do vysvětlování. Adrian se v jeden večer dozvěděl o mytologii, o tom, že jeho vyvolená je vlastně Bastet a ty dvě miminka, které mu nese, jsou v ohrožení a jednou budou muset odejít do Tábora, kam je ona sama odvede. Také mu slíbila neustálou ochranu, že prý se na ně bude snažit dohlížet. Adrian byl z toho samozřejmě v šoku, kdo by nebyl, ale věděl jediné – nechtěl, aby Bastet odešla. Přemlouval ji, prosil… A ona nakonec na pár dní zůstala, jen aby se postarala o malé než Adrian zařídil vše potřebné pro děti, pak zmizela. Adrian byl samozřejmě smutný, ale měl dvě sluníčka, o která se musel starat a která mu připomínala Bastet, protože obě holčičky něco po ní měly – Fleur pohled a Avery vlasy. Vychovával je jak nejlépe uměl, ale bylo to náročné, byl na to jen on sám a musel se začít starat o tři hladové krky, předtím se staral jen o jeden – o ten svůj. Sice to bylo těžké, ale zvládal to, jen díky nim, protože pro ně chtěl to nejlepší a staral se o ně jako o princezny, hlavně když věděl, jaký život je později čeká, tak jim chtěl dopřát alespoň pěkné vzpomínky a splnit jim to, co jim na očích viděl. Například Avery se zamilovala do gymnastiky, ani ne tak kvůli tomu sportu, ale kvůli těm lesklým oblečkům a kouzelnému líčení, které jí uhranulo a ona se toužila k tomuto sportu přidat. Adrian neváhal a podpořil ji, vozil ji na tréninky a Avery byla ve svém živlu. Dokonce měla vcelku talent od přírody, ale ono je každé dítě celkem ohebné.

Všechno hezké jednou končí a pro holky to skončilo v jejich sedmi letech příchodem macechy. To víte, chlapi, co se starají o děti, jsou děsně sexy, a to platilo očividně i pro Adriana, protože se o něj ženy pořád zajímaly, snad i víc než předtím, a jedna si ho pro sebe získala. Jejich románek už nějakou dobu trval, Adrianovi se zdála jako ideální žena do domácnosti, která by holkám mohla dát nějakou tu ženskou ruku ve výchově, proto je seznámil. Zprvu se zdálo všechno krásné a hezké, macecha se vůbec jako macecha nechovala, věčně se na holky culila, pletla jim copánky, pomáhala s učením, ve kterém ani jedna zrovna nevynikaly, ale ani nepropadaly, a starala se o ně. Obě sice věděly, že to není jejich maminka a ani ji tak nebraly, ale dobré vztahy mezi sebou měly. Dokonce jim ani nevadilo, že se k nim nastěhovala, ale tam začaly problémy. Jak jich bylo doma víc, rostl náklady a Adrian chtěl všem svým princeznám dopřát to nejlepší, proto potřeboval lepší práci, jenže bohužel ta nejlepší, na

kterou svými schopnostmi dosáhl, bylo ježdění s kamionem a to znamenalo častou absenci doma. Holky tak zůstávaly samy s macechou, která se začala projevovat jako typická macecha z pohádek. Nejdříve to začalo pouhým přidáváním úkolů navíc, později se začaly objevovat i nadávky a zakazování všeho možného. Obě dívky to nesly špatně, ale nemohly otci nic říct, protože kdykoliv se vrátil, vše bylo jako kdysi a zalité sluncem. Avery trávila co nejvíce času se svými přáteli, někam vytáhla Fleur nebo si dávala extra lekce na trénincích, jen aby nemusela trávit čas doma. Samozřejmě i za to přišlo pokárání, že vůbec není doma a nepomáhá, ale bylo to lepší než být celý den doma a poslouchat takové kecy. Jediným světlým bodem byly vždy příjezdy otce, na které se neskutečně těšila a vždy ho vítala objetím. Mrzelo ji, že nemohl být na jejích vystoupení v gymnastice, ve které se postupně zlepšovala, ale chápala to. Také ve volném čase, kterého moc nebylo, navrhovala kostýmky pro svá vystoupení, díky čemuž objevila svou vášeň pro kreslení, takže si později kreslila i účesy a návrhy na make-up, no ale i mnoho dalších věcí, kterými často dokumentovala svět kolem sebe a vždy, když se táta vrátil domů, mu nějaký obrázek dala.

Tátova nepřítomnost v jejich životech byla čím dál znatelnější, například prošvihl jejich desáté narozeniny. Jako omluvu jim ale přivezl rozkošné koťátko a veškerou výbavu k němu, které obě dívky dostaly na starost s tím, že se o něj mají řádně starat. Už v moment předání bylo na maceše vidět, že není moc šťastná z přítomnosti kočky v jejich domácnosti, ale nemohla nic říct, přeci jde o to, aby jejich sluníčka byla šťastná, no ne? Děvčátka se o kočičku poctivě starala, ale macecha jim podrývala snahu jak jen to šlo, někdy odsypala kočce jídlo, aby to vypadalo, že jí málo krmí, jindy zase kočku schválně vyprovokovala, aby byla útočnější, no zkrátka se toho našla spousta, ale děvčátka se nevzdávala a dopřávala číče to nejlepší, co mohla. Vedly takovou válku s macechou, ale ony na rozdíl od ní byly dvě a byly krví otce, takže k němu prostě měly blíž. Díky tomu zkrátka vyhrávala, o kočku bylo dobře postaráno a jejich táta neměl důvod pochybovat o jejich schopnostech, proto jim kočku doma pořád nechával, i přes námitky macechy. Ale ona to hnusné zvíře chtěla mít z domu, proto ji jednou večer odvezla kamsi pod most a holčičkám řekla, že se prostě zaběhla a že se to stává. Tušily, že v tom má prsty, ale neměly to jak dokázat, tak si poplakaly, ale musely se přes to přenést. Do toho ale zasáhla Bastet, která se už nemohla dívat, jak její zlatíčka trpí. Srdce jí to drásalo už od samého začátku, ale zasáhnout nemohla, protože Adrian byl s tou ženou očividně šťastný a Bastet mu nechtěla život komplikovat ještě víc, tak to tolerovala, ale tohle zašlo daleko, proto se rozhodla do toho vložit. Kočku našla a vrátila ji do jejího domova, v trochu zmrzačeném stavu, ale z toho ji dívky dostaly poctivou péčí. Postarala se o to, aby kočku našla macecha, které také číča vyplivla na nové a dost drahé boty chumel s chlupy. Možná malá pomsta.

Život šel dál stejným stylem, až do doby, kdy holkám bylo šestnáct a jejich kočička porodila koťátka, které macecha rozhodně ve svém domě nechtěla, ale Fleur a Avery byly natolik přesvědčivé, že otec je svolil mít doma, dokud nepovyrostou a nenajde se jim nějaký pěkný domov. I to jim stačilo k radosti, protože pevně věřily, že tátu zvládnou zpracovat a alespoň jedno kotě si nechají doma, ale macecha z toho radost neměla. Už tak musela v domě trpět jednu chlupatou kouli, a teď měla trpět další tři? To odmítala, ale věděla, že nemá cenu protestovat, a tak se rozhodla rovnou jednat. Koťata prostě vzala a šla je utopit, samozřejmě připravená říct, že se zase zaběhla, někde zatoulala. V ten moment přišel další zásah Bastet, která koťátka zachránila z vody a vzala si je k sobě s tím, že je někde nechá v dobrých rukou. To byl její první úkol, který si dala. Druhým úkolem bylo dostat děvčata do bezpečí od té ledové královny, co je tak trápila, proto se znovu objevila na prahu Adrianových dveří, samozřejmě si to načasovala tak, aby byl doma jen on a jejich dcerky, a dala se do vysvětlování. Fleur a Avery pověděla o jejich původu, o sobě a shrnula do jednoduché kostky i mytologii, no a Adrianovi povyprávěla o tom, co se dělo doma za zavřenými dveřmi. Také mu řekla, že nepřišla jen kvůli tomu, aby ho obeznámila se situací, ale že chce holky odvézt do tábora, protože normálního života si užily až až. Adrian se ani nesnažil protestovat, protože viděl, jak to pokazil, a tak jen pomohl oběma zabalit věci a poslal je s Bastet do Tábora. Ta je samozřejmě neodvedla přímo až tam, jen jim ukázala cestu a nechala je, aby se tam dostaly samy.

DOVEDNOSTI

SÍLA

RYCHLOST

OBRATNOST

VÝDRŽ

MYSL

PSANÍ HIEROGLYFŮ

UMĚNÍ

RITUÁLY

LÉČITELSTVÍ

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬

BOJ BEZE ZBRANĚ

BOJ S MEČEM

BOJ S KOPÍM

BOJ SE SEKEROU

BOJ SE ZBRANÍ

STŘELBA Z PRAKU

STŘELBA Z LUKU/KUŠE

STŘELBA Z PISTOLE

STŘELBA Z BROKOVNICE

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

SCHOPNOSTI

PHOTOKINESIS

SHAPESHIFTING

BOND

SHIELD

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

KA

MIDAS

DRUH: Straka obecná

POVAHA:

Tento menší pták představuje a zveličuje jednu část naší drahé Avery. Jak jistě víte, straky jsou neskutečně přitahovány blyštivými věcmi a Midas není výjimkou. Přesně to mají ti dva společné, oběma se líbí blýskavé věci, umí ocenit šperky a různé ozdobičky a rádi je sbírají. Tedy, Midas je často sbírá právě pro svou polobohyni, protože co by on s nimi dělal, že? Nosit je nemůže, a proto dovoluje Avery je nosit, pokud má ona zájem. Může se i stát, že pokud by se Avery líbil váš přívěšek, Midas by se ho pro ni pokusil ukrást, a v tom už se rozchází. I kdyby Avery něco sebevíc chtěla, neukradne vám to, její morálka ji zastavuje. Ale Midas morálku tak úplně nezná, ten myslí jen na své dobro a dobro jeho polobohyně. No, občas víc myslí i sám na sebe, například se rád nechává nosit, ale většinou mu ani trochu nezáleží na tom, jestli se usadil na pohodlném místě jak pro Avery, tak pro něj. Naštěstí není úplně zlý a po pár postěžováních si nakonec místo změní, aby to vyhovovalo oběma.

3782108_1200x.jpg_rev=3.jpg

MAJETEK

• Chopeš s čepelí z božského bronzu

• Stilet s čepelí z božského bronzu

LEKCE

Zatím žádné.

VÝPRAVY

Zatím žádné.

GALERIE

bottom of page