TÁBOR NILU

Rok 1999, Madrid, Španělsko

Když se mladé dceři drobného obchodníka s drogerií, který doufal, že ji dobře provdá, jednoho dne večer zjevil mladík oplývající tajemnou krásou a neodolatelným kouzlem, nikdo ještě netušil, jaké důsledky to bude do budoucna mít. Vracela se z večerní přednášky, když na něj narazila. Představil se jednoduše jako Antonio a byť toho namluvil vskutku hodně, o sobě neprozradil téměř nic kromě toho, že je ve Španělsku na zahraniční stáži. Francesca mu úplně propadla. Nebyla ošklivá, to ne, jen nebyla zvyklá na takovou pozornost od mužského pokolení. Byla přirozeně polichocena a ani ji nenapadlo, jak hloupý je nápad s ním jen tak jít k němu do pronajatého bytu. Nebylo to tak, že by ho zaujala svým šarmem či půvabem, jen měla to štěstí na něj narazit v jedné z jeho nálad. Anebo spíše smůlu?

Když zjistila, že je těhotná, bylo už pozdě. Břicho se zakulacovalo a musela s pravdou ven. Nedá se ani popsat, jak svého otce zklamala. Těhotná s nějakým klukem, kterého už v životě neuvidí, takže bude mít děcko na krku a s tím si ji nikdo nevezme. Zničila všechno. A co víc - pošpinila jejich rodinu. Málem ji vyhodil na ulici, kdyby nezasáhla její matka. A tak se musela Francesca protloukat s malým chlapcem, kterého pojmenovala Claudio. Kolikrát šla na tu samou adresu, ale ať bušila, jak chtěla, nikdo se jí nikdy neozval. Netušila, že jeho otcem je egyptský bůh bouří a války Baal.

​

Rok 2005, Madrid, Španělsko

"Ty zmetku! Ty spratku jeden!" Claudio se choulil na své posteli a snažil se otce nijak víc nerozzlobit svého otce. Nechtěl, aby ho začal i bít. Opět se totiž vrátil opilý z hospody, křičel a házel věcmi. Každý den šlo všechno od deseti k pěti, Claudio byl ještě malinký a nechápal, proč tatínek tak řve a zlobí se. Vždyť všechno udělal tak, jak měl. Velice brzy se naučil se o sebe postarat sám, musel. Uklízel doma, snažil se nachystat si nějaké jídlo z toho, co otec občas koupil, nebo co mu donesl starší bráška. Tehdy jeho nevlastnímu bratrovi Angelovi bylo deset.

Claudio netušil, že ten chlap, který je s jeho matkou, není jeho otcem. Z prvních let svého života, kdy si Francesca našla trvalého partnera, si téměř nic nepamatoval. Tenhle muž byl otcem Angela, jeho manželka zemřela po masivním krvácení do mozku. V sousedství se šuškalo, že za to mohl on, poněvadž ji bil, ale nikdy se mu nic neprokázalo kromě občasných hospodských bitek a mírných ublížení na zdraví. K tomu byl jediný, kdo byl ochoten vzít si Francescu i s malým kloučkem zplozeným s nějakým cizákem. Sám měl poměrně mladého kluka - Angela, který byl zamlklý, ale Claudia hned začal brát jako svého brášku.

"Co si myslíš, že seš?! Nejseš k ničemu dobrej!" První facka. "Nezasloužíš si tady žít! Nic neděláš, ty budižkničemu!" Druhá facka. Když se ho bráška snažil ochránit, zbil ho taky. Řval přes celý dům, ve kterém naštěstí nebydleli sami. Sousedka to nevydržela a nahlásila to. Jenom díky ní se Claudio s Angelem dostali pryč. Do dětského domova, který spravovaly jeptišky. Diega, jak se onen ožrala a násilník jmenoval, usvědčili po objevení nových okolností a důkazů za vraždu jeho předchozí manželky, domácí násilí a týrání. Bohužel se ukázalo, že je zruinoval, a protože Francesca o své rodiče přišla a nebyla s to se o oba syny postarat, byli jí sebráni.

​

2010, Madrid, Španělsko

Měl se lépe než doma, ale jeho bráška po třech letech utekl, nechtěl u jeptišek zůstat. Šel na ulici a staral se o sebe, jak nejlépe uměl ve svých třinácti. Zato Claudiovi bylo deset, což znamenalo, že se už dlouho učí všemu možnému. Jeptišky hodně lpěly na historii a taky latině a podobných věcech hned vedle náboženství. Claudio nebyl typ dítěte, který by se nechal takhle snadno kontrolovat, ale neměl z toho moc rozumu a občas vyváděl různé skopičiny, jen aby matku Clementine rozčilil. Byl docela učenlivé dítě a na všechno byl hrozně zvědavý. Jenom neměl rád, když ho někdo kontroloval a říkal mu, kdy má co udělat. Často v noci utíkal, aby se potkal s bráškou, který mu vyprávěl různé historky z ulice a společně zkoumali prve jen blízké budovy kolem kláštera a později i ty vzdálenější. Bylo to ovšem naprosto nevinné, Angelo oslavil patnáctiny a cítil se jako velký kluk. A pak se to pokazilo.

​

2014, Cartagena, Španělsko

"No tak! Zdrhej!"

A Claudio zdrhal. Ve čtrnácti utekl od jeptišek, jeho bráchovi už bylo devatenáct a zapletl se s mafií. To ovšem ještě Claudio nevěděl, myslel si, že to, co kradou v drobných obchůdcích a na benzínkách, je pro ně. Nevšiml si, že část peněz pokaždé zmizí neznámo kam. Občas brácha přes noc zmizel a nikdy mu neprozradil, kam chodí, že prý je na to ještě mladý. A Claudio byl zvědavý. Zvlášť po tom, co ho Angelo přemluvil, aby se vykašlal na klášter i na jeptišky a radši mu pomohl sehnat peníze, aby mohli odcestovat do Ameriky.

Jednu noc si na brášku počíhal a sledoval ho až do pokerového klubu v zapadlé uličce, který ovšem nebyl tak úplně pokerovým klubem, nýbrž pobočkou místní větve mafie obchodující s všemožnými drogami a podobnými hnusy.

"Ale ale, kohopak to tu máme, co? Špicl od konkurence?" kdosi ho chytil za límec a usmíval se na něho, aniž by byl Claudio schopen jakkoliv zareagovat kromě poplašeného vykviknutí. Zpoza rtu se leskl zlatý zub, jak se ten slizoun šklebil, a neznámý chlap mu dýchl do tváře kouř, až se Claudio rozkašlal.

"N-ne, nejsem, já jsem tady s..." vykoktal a snažil se vysmeknout. Obvykle se mu to povedlo, jenže tenhle ho držel fakt pevně. A i kdyby se mu to povedlo, stejně by ho lehce našli.

"To je můj brácha," ozval se povědomý hlas. Jenže jeho bráška nevypadal tak mile a přátelsky jako normálně. Jeho obličej byl temný a v očích se mu promítaly starosti smíšené se zlobou.

"Neřekl's nám, že máš bráchu," odfrkl si chlápek a dotáhl mladšího z bratrů dovnitř, aby se na něho podíval na světle. Uvnitř byl Angelo a další dva chlapi podobného ražení.

"Nebyl na to ten správnej čas," odsekl mu a propaloval Claudia očima. Ve skutečnosti nikdy neplánoval jim o něm říct. Chtěl to risknout, nechtěl, aby se do tohohle jeho bráška zapletl. Ale bylo pozdě. Claudio byl vtažen dovnitř a sežrán obrovským krokodýlem jménem Mafie.

​

2016, Cartagena, Španělsko

Během těch dvou let se z Claudia stal poměrně schopný člen cartagenské mafie. Zocelilo ho to a probudilo veškeré jeho předpoklady syna Baala. Angelo se nestačil divit - prakticky ze dne na den byl jeho malý bráška na vyšším postu než on a velel mu. Měl na starosti všechno možné, co se týkalo vydírání nebo i prostého vymlácení peněz z dlužníků, případně když byla potřeba vyřídit si s někým účty zvlášť hrubým způsobem, byl to on, komu volali. Ano, šestnáctiletému kloučkovi, který byl nejspíše až přehnaně vyspělý na svůj věk. Zatvrdil své emoce a sám nemohl uvěřit tomu, čeho je schopen. Nejednou se kvůli tomu s Angelem pohádali. Starší z bratrů se totiž k mafii přidal jen proto, aby sehnali peníze a odjeli do Ameriky, jinak s nimi nechtěl mít nic společného. Zato Claudio se zdál, že si to i užívá a nejde mu tolik o finanční odměnu. Snažil se ho přivést k rozumu, jenže marně. A tak se rozhodl pro jiný postup. Třeba, když se tahle mafie rozpadne, přejde Claudia jeho cílevědomost a sadistická posedlost. Tak se z Angela stal donašeč - začal dělat pro policii a hrál si na dvojitého agenta. Bohužel, moc dobrý v tom nebyl.

​

2017, Cartagena, Španělsko

Nemělo trvat dlouho, než Angela odhalili. Už dříve měli podezření, že je s ním něco v nepořádku, a tentokrát získali konečný důkaz. Mohli se ho zbavit jednoduše - zabetonovat nohy a hodit do řeky, svázat a s kamenem ho utopit v rybníce nebo prostě odstřelit. Ale ne, měli s ním trochu jiné plány. Chtěli prověřit Claudia - na toho totiž nic neměli, avšak věděli, že jsou ti dva bratři, a proto nehodlali nic riskovat. Nutno podotknout, že Claudio netušil nic o Angelových tajných schůzkách s chlupatýma.

Původně to měla být schůzka jako každá jiná, ale už v momentě, kdy Claudio překročil práh místnosti, poznal, že je něco jinak. Samotný vůdce celé organizace nebyl přítomen, vídali ho obecně jen málo, byl tu jen jeho nejbližší poradce a vesměs i zástupce - šlachovitý mužík s rychlými prsty a prohnaným úsměvem. Ve stínech stálo pár hlídacích goril a po jeho bocích další dva z vysoce postavených představitelů rodiny. Před nimi na kolenou klečel kdosi další, přes hlavu měl černý pytel, ruce i kotníky svázané a ani se nehnul.

"Konečně ses k nám přidal, Claudio. Jistě šlo vše skvěle, jako vždy, viď?" spustil mužík a pomalu se posunul vpřed až za svázaného neznámého. Položil dlaň na jeho hlavu a kostnatými prsty uchopil ten pytel. "Máme tu pro tebe překvapení. To abychom jaksi poznali tvou pravou oddanost," zazubil se a strhl pytel dolů. Vykoukla hlava Angela, třeštil oči na svého bratra a snažil se cosi říct skrz roubík hrubě vražený snad až někde v krku. "Zastřel ho." Ta slova mladého syna Baala zasáhla víc než co jiného za jeho ne tak dlouhý život. Nedal znát žádnou reakci, bezvýrazně se podíval na bratra a zpět ke svému nadřízenému. Velice rychle pochopil, že pokud to neudělá, přijdou o život oba. Sakra, vždyť Angelo o život přijde tak jako tak, ať už udělal cokoliv.

"Proč?" zeptal se tak nenuceně, jak jen dokázal, a zpoza opasku vytáhl svoji pistoli. Podíval se do zásobníku, kolik v něm zbývá nábojů, zkusmo si zamířil, poté nabil. Snažil se působit co nejvíc normálně, jako by o nic nešlo, aby si snad nemysleli, že je v tom zapletený taky, ať už šlo o cokoliv.

Mužíkova tvář se stáhla vztekem. "Donášel na nás fízlům," zavrčel, "zmetek nevděčná," ulevil si odplivnutím, než se koutky jeho rtů opět rozšířily do slizkého pousmání. "Udělej to," vyzval ho znovu. Nebylo cesty zpět. Buď přijdou o život oba, nebo jen jeden z nich.

​

2019, Kalifornie, Spojené státy americké

Od vraždy Angela uplynuly dva roky. Během té doby se Claudiovi konečně otevřely oči. Došlo mu, jaká svinstva to všechno byla. Skoro jako kdyby se probral ze zlého snu. Dával absolutní volnost svým instinktům, kterým pořádně nerozuměl, a vykonal hrozné věci. Nechápal, jak to mohl dopustit. Jenže určitá jeho část byla spokojená, líbilo se jí to. Byl to šílený kolotoč krve a násilí a byl to on, kdo ho spouštěl.

Rozhodl se, že je zničí. Sám by to nezvládl, to ani nápad. Využil všeho možného, co se nabídlo. Prozrazoval informace policii i konkurenci a stal se z něj kluzký had, který unikal všem jejich zlodějům a násilníkům. Kolikrát ho málem odhalili a podřízli na místě, ale vždy se mu povedlo utéct. Skoro, jako by mu někdo pomáhal... Nepovedlo se mu zničit je všechny, ovšem rozbil jejich základní strukturu, připravil je o většinu zisků a nechal pozavírat nebo pozabíjet většinu členů. A pak? Zmizel jako pára nad hrncem. Uměl v tom chodit a měl štěstí. Povedlo se mu odcestovat do Ameriky, kam jeho bratr vždycky chtěl, a jen co vystoupil z letadla, zaslechl zvláštní hlas ve svých uších. Ten ho lákal do Kalifornie, na jeden z tamějších ostrovů. Nezdálo se mu to, jenže to nutkání i hlas bylo čím dál víc neodbytné, až povolil.

A tak se ocitl v Táboře Nilu.