TÁBOR NILU

Těžko říci, proč se Tefnut rozhodla klofnout Cressidina otce. Snad kvůli kouzlu osobnosti? Francouzskému přízvuku? Pro jeho fakt pěkný oči? Ať tak či onak, jednoho dne se malá Cressida zjevila na prahu pana Lefèvre a učinila z něj tak otce samoživitele.

Na obecné poměry by se dalo říci, že neměla Cressida zrovna ideální dospívání, avšak ona si nestěžovala. Vyrůstala v Kalifornii, v Los Angeles a dá se považovat spíše za samorosta, než za mladou slečnu s funkčním otcovským vzorem. Její otec byl málo známý umělec na volné noze a o nějaké pravidelné výplatě se mluvit rozhodně nedalo, natož aby si mohli dovolit něco víc než maličký byt a sem tam teplou večeři. Ressy si nikdy moc nevšímal, zato se nedá říci, že by jí snad neměl rád – spíš co se jí zachtělo, to jí povolil. Nebyl připraven na roli rodiče a osobně ani nikdy děti nechtěl, takže si v celé téhle situaci nějak nevěděl rady.

A tak se Cressida ocitla mezi dětmi ulice, se kterými už od velmi mladého věku trávila většinu svého času. Nadání Tefnutiných dětí se vykecat nebo vyklouznout z kdejaké patálie se ukázalo jako něco nedocenitelného, podobně jako hbité prsty schopné kdeco nepozorovaně sebrat nebo vyháčkovat. Dar rozvíjen drsnou praxí se brzy stal nedílnou součástí Ressina života – co se mi líbí, to si prostě a jednoduše vezmu. Byla známá svou až nadlidskou (kdyby tenkrát jen věděli, že) schopností tiše a nepozorovaně dosáhnout toho, co právě chtěla. Samozřejmě, když žijete na ulici v ne zrovna přívětivé společnosti, neubráníte se sem tam nějaké té potyčce, obzvláště s její nevymáchanou tlamou -  Ress by se nejspíše nedopočítala, kolikrát šla domů tatínkovi brečet s rozbitým nosem do sukně. Jak však stárla, vytrénovala si pevnou a přesnou ránu, díky které si každý dvakrát promyslel, jestli se s ní chce dostat do křížku. Obzvlášť poté, co začala nosit kapesní nožík.

Ve škole se rozhodně nedala brát jako pilný student. Ne, že by na to neměla hlavu, na druhou stranu, že by jí někdo vedl k nějakým ambicím co se vzdělání týče, to určitě ne. A další věcí byly krádeže svačin a mobilních telefonů – inu, však když měla hlad, musela se nějak obsloužit, ne? A když se jí následně pokoušeli osobně spolužáci konfrontovat, dostalo se jim mnohdy vážně hezké rány přímo mezi oči. Ress tedy získala pověst problémové žačky, která střídala jednu školu za druhou, přesně proto, že nikdo nechtěl na škole kleptomanku s násilnými sklony.

Na jedné škole se jí však podařilo usídlit se na výrazně delší dobu, už jen z důvodu, že se jednalo o školu nevalné pověsti a že si někteří ze studentů dali čas od času po tlamě, to nikdo moc neřešil. Cressidě bylo tou dobou okolo čtrnácti let a tehdy si našla první potenciální osobu hodnou její bližší pozornosti. Na škole si našla dívčí partu podobně naladěných příšerek, jako byla ona sama a utvořili něco jako holčičí gang, kterému se nejeden kluk dekoval z cesty. Jednou z těch dívek byla Christina – holčina tmavé pleti, kudrnatých vlasů a velmi rázné povahy. Ani jedna z nich se ze začátku s tou druhou pořádně nemusela, prvním instinktem bylo dát si vzájemně po tlamě a následně vzplanula určitá jiskra. Však první láska netrvala ani zdaleka tak dlouho, jak by si Ress představovala a Christina se společně se svou rodinou odstěhovala do Chicaga – dost daleko na to, aby si mohla Ress dovolit jí jen tak navštěvovat, když si kradla peníze na bus, natož na letenky.

První styk s nadpřirozeným světem přišel v šestnácti letech a rozhodně se nejedná o historku, kterou by Ress ráda vyprávěla, nebo by si jí minimálně trochu neupravovala – kdo by totiž chtěl veřejně přiznat, že skoro zdechnul na smradlavých záchodcích střední školy? Přesně tam se totiž jednoho dne Ress ocitla, avšak poklidné přepudrování nosu se nekonalo – ze záchodové kabinky na ní potutelně zírala dvě velká kukadla Androsphynx. Následný boj nebyl ani takový boj, jako spíše Ressino tělo dokola a dokola házeno na stěny, jakoby se snad snažila příšera zjistit, kolik takových nárazů vlastně polobůh vydrží. Možná by už byla Ress mrtvá, pokud by měla Androshpynx více prostoru pro svá křídla, však takhle holčina našla pravou příležitost, kdy utržené umyvadlo hezky omlátila nestvůře o hlavu, následně jí ještě několikrát decentně pobodala v oblasti krku kapesním nožíkem a aniž by čekala, jestli se potvora ještě vzchopí či ne vzala nohy na ramena, odhodlaná už nikdy na půdu školy nepáchnout.

Jen co opustila budovu se jí však začal v hlavě ozývat hlas. Dvakrát nečekala, čapla svejch pět švestek, nechala tatíkovi dopis na rozloučenou a vydala se tam, kam jí hlad radil. Cesta trvala déle, než by se mohlo zdát – Ress by jistě tvrdila, že to bylo proto, že ten hlas byl fakt debilní navigátor, pravda by možná byla, že Cressidin orientační smysl sem tam trošku pokulhával, však nakonec spočinula na ostrově Santa Rosa.