TÁBOR NILU

Zaří, 2002
Ve vzduchu bylo cítit jaro, připozdívalo se a já v sobě měla už pár skleniček vína, ale i tak jsem se nechala přemluvit na procházku parkem. Jak bych ho taky mohla odmítnout, že? Byl náplastí na mé, byť už skoro vyléčené, zlomené srdce a tenhle večer se zdál být snad dokonalý. Byla zima a tak mi půjčil svůj svetr, který mi byl sice obrovský, ale zahřál. Chudákovi mu musela být pěkná kosa, ale nabídl se… Po cestě jsme koupili na mou žádost ještě jednu lahev vína a plastové kelímky a na chvíli jsme to zapíchli na trávě v parku. Jo, přesně proto teď pofrkávám. Nicméně, abych se vrátila k tomu příjemnému… Ani netuším jak, ale brzy jsme se ocitli v mém bytě, úplně nazí a… Dál to popisovat radši nebudu, protože co kdyby si to jednou četly moje hypotetické děti? To by teda o mamince měli pěkný obrázek! 
Každopádně, ačkoliv večer byl dokonalý, ráno jsem se probudila dost naštvaná. Prostě tady nebyl. Pravda, uvařil mi snídani, někde splašil kytku co dal do vázičky a zanechal vzkaz na rozloučenou, ale… Stejně je to prevít. Jsem zvědavá jestli se ještě někdy ozve… Moje číslo koneckonců má, tak snad se z něj nevyklube debil co rád jednorázovky. 
A vůbec, proč nad tím přemýšlím? Já nepotřebuju žádného chlapa. Beztak kdyby tu ráno byl, tak bych ho vykopla. Tak. 

Ahhh… 

Říjen, 2002
Né že bych si chtěla nadát, ale… TY KRÁVO JEDNA HLOUPÁ. Ne. Nesmím panikařit, určitě mám zpoždění. Stoprocentně nemůžu být těhotná. Vždyť jsme měli kondom. Nejsem přece úplně pitomá, nechci od nějakého cizáka dostat nějakou pohlavní chorobu nebo jak se tomu říká slušně. To se vyřeší. Musí. Že já nána jsem si na něj taky nevzala číslo! 

Červen, 2003
Vítej na světe, moje milá Poppy. Tvé celé jméno je Poppy Matilda White. Prostřední jméno máš po svojí babičce a příjmení máš po mně. Narodila ses v Melbourne, v bytě, ve kterém nejspíš budeš také vyrůstat, protože tenhle byt je to nejlepší co mě kdy potkalo. Oprava: teď když už jsi na světě, tak to druhé nejlepší co mě v životě potkalo. Hned v závěsu za tebou a tímhle bytem je samozřejmě tequila. Sakra, to bych do toho asi psát neměla. Nevadí. 
Narodila ses v den letního slunovratu a znamením jsi blíženec, což podle mojí mamči znamená, že z tebe bude pěkné pometlo. Ať už ano nebo ne, jsem ráda, že tě mám. 
V té knížce psali, že bych měla představit i samu sebe a nejbližší příbuzenstvo, takže…
Já, Charlotte Zara White, jsem tvoje maminka. Pracovala jsem jako překladatelka, umím totiž italsky, španělsky a dánsky, ale teď si dám chvíli pauzu, abych se ti mohla na plno věnovat. 
Bude se o tebe starat taky tvoje babička. Mathilde White, to je zase moje maminka a je to ta nejúžasnější ženská pod sluncem, tak jako jednou budeš ty. Bývala švadlena, ale teď už je v důchodu. 
No a pak tady je taky moje sestra, tvoje teta.  Pipper Elois White, která tě nejspíš bude navádět do všech špatných věcí, nebo to alespoň slibuje. Takže pamatuj, že až ti teta nabídne nějaké pití a řekne, ať mi o tom neříkáš, tak to nepij! 

No, to by snad mohlo stačit, ne? Doufám, že jsem ti všechno představila dostatečně… Jo, vlastně ještě něco… 
Tatínka nemáš, nebo alespoň ne toho biologického… Ale to nevadí, my tři ti to vynahradíme bohatě, to neměl strach. A kdyby tady byl, určitě by tě miloval tak moc, jako tě miluji já. Ráda bych o něm řekla, že to byl idiot, co mě jenom využil, ale není tomu tak, tak na něj prosím nebuď naštvaná, ano? Co má být se stane, třeba se ještě objeví. 

Prosinec, 2003
Přísahám, že jestli mi někdo někdy bude tvrdit, že to nejhorší mě čeká během těhotenství a potom v šestinedělí, tak po něm hodím jednu ze špinavých plenek mojí Poppy! Nespím, nejím, nepamatuji si, kdy jsem se naposledy sprchovala… Poppy momentálně je u mamči, ale něco mi říká, že u ní dlouho nevydrží. Přemýšlím, že prodám nebo pronajmu ten svůj byt a nestěhuji se k mámě a Pipper. Protože takhle už to moc dlouho nezvládnu… 

Červen, 2004
Poppy slaví první narozeniny! Má na sobě ty nejrozkošnější bílé šatičky na světě a se svými blonďatými kudrlinkami vypadá jako andílek! Přestěhovat se k mámě a sestře bylo nejlepší rozhodnutí. Poppy je zbožňuje a od té doby co bydlíme s nimi je i tak nějak klidnější. Asi kolem sebe potřebuje víc lidí, těžko říct… 
Asi bych měla jít zpátky na oslavu, ale jenom bych si tady ráda něco poznačila, abych na to nezapomněla. 

Jsem šťastná. Neuvěřitelně šťastná a i když jsem na začátku byla zoufalá a myslela si, že to nezvládnu, tak jsem to zvládla. Poprvé v životě mám pocit, že jsem dobrá v tom co dělám a že můj život se ubírá nějakým směrem. Za zhruba dva měsíce se vrátím znova do práce, podle dohody s mým zaměstnavatelem. Žiju se svou matkou, což pro někoho může být trapné, ale já jsem za to neskutečně vděčná. Všechny své milované mám na blízku. Všechno najednou do sebe zapadá jako kousky skládačky. Jsem šťastná. To jsem tím vším chtěla říct. 

Červen, 2013
Ahoj. Nebo spíš… Můj milý deníčku… Nah, tohle je fakt krávovina. 
S láskou Poppy

Únor, 2016 
První školní den! Ode dneška jsem já, Poppy Matilda White, středoškolačkou! No, nebudu lhát, jsem nervózní, ale nemám z čeho být! George, Phillip a Julie tam budou se mnou. Na tohle jsem se těšila už pěkně dlouho, takže si to nenechám zkazit. Babička mi dokonce pomohla ušít nový batoh a pouzdro z látky, kterou jsme našli v jednom ze sekáčů. No, měla bych jít, ať na mě máma není naštvaná, že zdržuju. 

P.S. Máma měla pravdu, tyhlecty deníčky, zápisníky nebo jak se tomu říká jsou fakt celkem fajn.

Píše se do zápisníku „P.S.“? 

Já si budu psát co chci! 

Březen, 2016
No dobrá, možná jsem ze začátku byla hodně nadšená, ale doteď jsem nic dalšího nenapsala. Ale někde se člověk vyvztekat musí, no ne?! Dneska jsem dostala první poznámku. „Slečná White byla dnes přistižena na školním dvoře, jak ohrožovala své starší spolužáky. Obhajovala se, že to byla sebeobrana, ale nenašel se jediný svědek, který by dotvrdil, že na ni kdokoliv jakkoliv fyzicky zaútočil. Doufám, že se to už nikdy nebude opakovat. Čarodějnice Smith.“ 
No dobrá, to „čarodějnice“ jsem si tam dodala já, ale… Ugh! Tak abyste věděli jo… Šla jsem po chodbě a slyšela jsem takovou skupinku nějakých starších pakoušů, kteří očividně měli velkou zábavu z Georgova vzhledu! No a co, že není svalnatý! No a co, že ho zajímá jak vypadá! No a co, že ho nebaví sporty! No a co, že mu jde matematika, to neznamená, že je nějaký šprt! 
Takže jsem přirozeně musela zasáhnout. Přišla jsem k tomu konipyskovi a samozřejmě jsem George začala bránit. Jenže ten… Ten… Ugh… Se mi začal smát. Povídal něco o blondýnkách, potom narážel na mou výšku, ale když potom začal mluvit o mojí mámě, tak jsem se neudržela. Jo, možná mám tak maximálně metr padesát, ale rány umím dávat celkem pěkné a ještě když to nečekal. Z nosu mu začala téct červená a nějaká zrzka po mě vystartovala. Nejspíš to byla jeho přítelkyně a taky pěkná žirafa. No a potom to mám všechno celkem máznutý. Pamatuju si jenom nějakého kluka jak mě drží ve vzduchu, pár nadávek co lítaly z mojí pusy a potom jenom, že přišla Čarodějnice a já musela do ředitelny. 
Ještě že máma byla v pohodě. Sice před Čarodějnicí dělala, že je naštvaná, ale jakmile jsme sedly do auta, tak se začala hrozně smát a zeptala se mě, jestli mě ta ruka bolí. A jo, bolí, asi mi upadne. Naštěstí to byl můj první problém a je teprve začátek roku, takže mamka ukecala Čarodějnici a já nebudu mít žádný trest. 

21. Duben, 2016
Posledně jsem si stěžovala, že mě ještě nikdo nikdy nepozval na žádnou pořádnou středoškolskou party. Teda, takovou jaká se dělá na nižší střední, ale chápete… A hádejte co se stalo dneska! Pamatujete jak jsem vám povídala o tom jak jsem zmlátila ty starší idoty? A jak jsem psala, že mě držel nějaký starší kluk? Tak ten kluk se jmenuje Ryan. Je v nejvyšším ročníku nižší a je hrozně super. Surfuje a má prý rád ruskou literaturu! Jednou mě odchytl na obědě… Teda spíš, v parku před školou, kde jsem jedla svůj oběd z domu a začal si s námi povídat. Dokonce prohodil něco o tom, že prý jsem dost hustá, když si dovoluju na jeho spolužáky a zrovna na toho jednoho… Jméno si nepamatuju, ale určitě znělo jako jméno pěkného blbouna. No a od té doby s námi celkem často sedával při obědě. Musím uznat, že už je fakt docela sečtělý a tak… Né jako moji spolužáci, vždyť těm není ještě ani 14, takže s někým komu už je 15 se nemůžou rovnat, že jo… No a dneska se mě zeptal, jestli s ním nepůjdu na právě jednu z těch akcí u někoho doma! Samozřejmě jsem řekla, že jenom pokud budou moct jít Phillip, George a Julia… A on s tím souhlasil! 
Je to zítra večer a máma říkala, že tam můžu být až do 11, když je to jenom o pár ulic dál než bydlíme my! Už jsem vám někdy říkala, že mám tu nejlepší mámu na světě? 

22. Duben, 2016
O MŮJ BOŽE!!!

23. Duben, 2016
Nemůžu tomu uvěřit! Fakt ne! Včera jsem dostala svou úplně první pusu! Byla jsem na té party u jednoho z Ryanových kamarádů a bylo to děsně super. Všichni jsme tančili, seznámila jsem se se spoustou nových lidí ze starších ročníků a tak… Jo, potkala jsem tam i toho idiota, ale vůbec mi to nepokazilo večer. 
A ne. Nepili jsme žádný alkohol, nebrali jsme žádné drogy ani nic podobného, vy tupouni. Prostě jsme se jenom bavili. A Vickyina máma, Vicky je ta slečna u které byla ta party, dělá výbornou domácí limonádu, jenom tak mimochodem. 
No a potom už bylo fakt pozdě, musela jsem už domů a začínala být tma. George, Phillip a Julia bydleli kousek od sebe, ale úplně jinde než já, takže jsem měla jít sama… Ale Ryan se nabídl, že mě doprovodí, že by neměl čisté svědomí, kdybych šla sama a něco se mi stalo. No a tak jsme šli spolu, já mu povídala o Bonu Iverovi a on mě zase o Puškinovi a ta cesta byla až příliš krátká. Nejradši bych obešla celé město, ale ani pak bychom neměli dost času. Dorazili jsme vlastně ještě chvilku před tím než jsem měla být doma, takže jsme se posadili na naši otevřenou verandu na takový proutěný gaučík a chvíli jsme oba dva mlčeli. Najednou jsem cítila, jak se jeho ruka posunuje k té mojí až se dotkly naše prsty a já měla co dělat, abych se nezačala chichotat jako úplná trubka. Nakonec jsme se ale zvedli a já prohodila něco o tom, že budu muset už jít a on vypadal docela zklamaně, ale nakonec mi tu ruku pustil. Rozloučili jsme se a já už se otáčela, že vlezu do dveří, když v tom mě cosi popadlo a já mu prostě vlepila pusu na tvář! ŠÍLENÝ! Chápete to?! No zrudla jsem jako rajče a utíkala dovnitř, radši jsem ani nechtěla vidět co si o tom myslel… 
Na schodech seděla máma a pobaveně se pohihňávala, takže to nejspíš všechno viděla, ale já jsem jenom letěla nahoru do pokoje.

Ehm… Tak tohle je trošku trapný… Máma zamnou přišla a dělala, že nic neví a ptala se co se stalo… Tak jsem jí to řekla… A víte co? Ona se prý pusa na tvář nepočítá jako oficiální pusa. Jako ta první. Takže je to v klídku ne? To by snad ani nemusel být naštvaný… 

24. Duben, 2016
On mi napsal! Teď mi od něj přišla zpráva! Prý jestli bych s ním na chvíli nešla na pláž… Nevím jestli mám jít… Co když to bude trapný? 


No dobrá, vím, že už sem dneska píšu už podruhý, ale… Já dneska teda fakt dostala tu první pusu. Jako opravdovou. Na pusu. A vlastně ne jenom jednu. 
Ryan říkal, že prý se mu líbím… Ale že měl strach, že jsem na něj ještě moc mladá, že bych tohlencto nechtěla, ale… Ono to vlastně vůbec není špatný. Samozřejmě jsem mu řekla, že to nejdřív proberu s mámou, ale hádejte co? Máma říkala, že prý jí to vůbec nevadí, pokud to není nějaký prevít a že ho chce co nejdřív vidět. Takže zítra po škole přijde k nám. A prý ani nemá vůbec strach! Uhh… Musím to jít napsat Georgovi! 

24. Dubna, 2017
Dneska je to rok, co jsem začala chodit s Ryanem. Nebo teda, my to tak bereme… Myslím, že tenhle náš společný rok by si zasloužil malou rekapitulaci. 
Moje narozeniny jsem slavila s mámou, babičkou a tetou, ale on mi potom večer donesl hrozně pěknou kytku, kterou mu prý pomáhala vybírat jeho máma. Máma si ho ve finále celkem oblíbila, protože jako jediný s ní vydržel hrát monopoly až do konce, mezitím co já s babičkou a tetou jsme se vzdali už v půlce a šli si dát zmrzlinu. 
Přiznal se mi, že jediná část ruské literatury, kterou kdy četl bylo nějaké jedno dílko od Puškina a že prý si tohle jedno dílko našprtal tak, aby vypadal jako expert jenom aby na mě zapůsobil. To bylo rozkošný, takže jsem ani nebyla naštvaná. O surfování nelhal a domluvil mi s jeho tatťkou, že mě to taky naučí. A taky naučil a teď máme takovou malou tradici, že každou sobotu dopoledne chodíme všichni tři na pláž. 
Jinak si ho všichni v rodině oblíbily, takže u nás mohl trávit docela dost času, z čehož jsem měla velkou radost. Samozřejmě, přespávat u mě nemohl, ale k čemu by nám to taky bylo, když v noci spíme? Tak pohodlný náš gauč není, aby bylo o co stát. 
Jinak George se mi svěřil s něčím, co nikomu nesmím říct! Takže tady to napsat můžu, ale jinak držím pusu… Georgovi se prý líbí kluci… Nebudu vám lhát, trochu mě to překvapilo, ale vlastně je to celkem super. Hlavně to, že mi tak věří. Phillip a Julia to ještě neví, ale George mi slíbil, že až bude u moje oslava narozenin, na které u nás vždycky všichni tři přespí, tak jim to poví. Což je dobře, protože bych nerada, aby nám to roztrhalo partu. 
Každopádně, byl to moc fajn rok. Ryana mám fakt ráda a jsem ráda, že dobře vychází s mojí rodinou i s mými kamarády… 


14. Listopadu, 2017
NESNÁŠÍM RYANA!!! 

16. Listopadu, 2017
Věřili byste tomu, co mi Ryan řekl? Prý jak je teď na vyšší střední, tak má pocit, že na sebe nemáme dostatek času a prý má teď nové přátelé a… ON SE SEMNOU JENOM TAK ROZEŠEL!
Je mi hrozně… Jenom v hlavě slyším: „Mám pocit, že to nezvládnu… Nemůžu ti dát to, co bys chtěla… Není to tvoje chyba, ale moje, měl jsem si to uvědomit dřív...“ Je mi z něho fakt zle. 

No dobrá, to lžu… Nemůžu ho nutit do něčeho co nechce, ale… Stejně to bolí. Alespoň, že mám mámu, babičku a tetu… A taky se těším na oslavu Phillipových narozenin, prý u něj letos taky můžeme přespat, za což jsem strašně ráda. Ráda s nimi trávím čas a nevím co bych bez nich teď dělala. 

1. Prosince, 2017
Máma říkala, že to chvíli bude bolet, ale… Jak dlouho ještě?! Ale už jenom týden do Phillipovy oslavy. Alespoň se mám na co těšit a jak se rozptýlit, když mu budu vymýšlet dárek, ne? 

8. Prosince, 2017
Phillipova oslava byla úžasná! Pozval víc lidí ze třídy a taky nějaké jeho kamarády z předchozí školy, takže nás bylo docela dost. Z dárku byl nadšený a celkově dneska vypadal hrozně šťastně, za což jsem byla moc ráda. Když nám řekl, že mu před měsícem umřela babička, byl hrozně smutný a my s ním. Ale dneska ne. Dneska jsme si to všichni hrozně užili. 
No, měla bych se zase vrátit za ostatními…. 

Já… Moc nevím co mám napsat… Začali jsme hrát flašku a já moc hrát nechtěla… Ale Phillip mě přemluvil a tak jsem si sedla do toho kolečka. Hrálo se normálně na úkol a pravdu, takže jsme všichni udělali nějaké ptákoviny a řekli na sebe pár trapasů, prostě normální hra flašky… Až potom jedna holka dala Emilii, Phillipově staré spolužačce, úkol, že někomu má dát pusu… Logicky jsme všichni přepokládali, že jí vybere nějakého chlapce, ale nakonec někdo prohodil něco o tom, že by byla sranda, kdyby to byla holka a ta holka co zadávala úkol se toho chytla a… Vybrala mě. Všichni to brali jako strašnou legraci, ale já byla docela nervózní. Ale… 
Nah, to je jedno, byla to blbá pusa při flašce, to nic neznamená. 

21. Června, 2018
Dneska je mi patnáct! Já vím, pořád je to málo, ještě hooodně věcí nemůžu, ale i tak. Tenhle den by byl dokonalý, ale… Ne, to je fuk, však ono se mi to jenom zdálo. Byl dokonalý, tečka.

Září, 2018
Dneska se stalo něco fakt divného… Já od malička neměla ráda psy, protože mamka na ně má alergii, stejně tak babička a teta, takže jsem nikdy moc nezjišťovala, jestli i já a nějak mě to k nim netáhlo… Ale dneska jsem na mámu čekala před obchodem, seděla jsem tam na lavičce a přišla ke mně nějaká paní, že prý jestli jí toho psa nepohlídám… Než jsem stihla cokoliv říct, tak byla fuč a já v ruce měla vodítko na kterém byl připnutý nějaký kříženec… Chvíli jsem na něj zmateně koukala a nakonec jsem uvázala jeho vodítko k lavičce, abych měla volné obě dvě ruce a vytáhla jsem si svůj sandwich, který jsem nesnědla při obědě… A ten pes… On na mě začal mluvit. Nebo ne přímo mluvit, ale prostě jsem nějak věděla, že chce, abych mu dala tu šunku ze svého sandwiche… Takže jsem mu ji dala a… Pak už naštěstí ta paní přišla a odvedla si ho. Pěkně mě to vyděsilo. Normálně mi šplouchá na maják, fakt že jo. 
Jako už párkrát se mi to asi stalo, ale nikdy takhle přímo… Beztak se mi to vážně jenom zdálo. Za to může ta moje nespavost a divné sny… 

Únor, 2019
Takže teď už jsme nejstarší na škole my… Naše škola uspořádala jakýsi výlet, na který se teda upřímně děsně těším! Jede s námi totiž i druhá třída, ve které je i William. To je ten kluk co se mi líbí. Je hrozně rozkošný jak je kudrnatý… 

13. Březen, 2019
Uhh… Víte jak jsem povídala o Williamovi? Tak z toho se vyklubal úplný hňup… Ale Quinn, taky z druhé třídy, mě zachránila… A vlastně nejenom to. Ona mě políbila. A já sice myslela, že tehdy s Emilií to bylo jenom tak jako z hecu, ale ono to vážně není tak špatný. Vyměnily jsme si čísla a od té doby, už to bude asi týden, si neustále píšeme. Asi… Asi ji někam pozvu. 

15. Březen, 2019
Zítra má k nám Quinn přijít! Nemůžu se dočkat, ale zároveň jsem hrozně nervózní. Svěřila jsem se Georgovi a ten z toho byl nadšený… Ale, co když jsem to všechno jenom špatně pochopila? 

1. Června, 2019
S Quinn jsme dneska byly v kavárně, protože mi pomáhala učit se na závěrečky, když v tom jsem začala slyšet jakési hlasy… Teda, slýchávala jsem je už dřív, ale nijak jsem jim nepřikládala hodnotu… Ale dneska byly tak hlasité a zřetelné, že jsem normálně musela utéct na záchod a počkat dokud nepřestanou… Quinn byla vyděšená a já taky… Co se to semnou děje? 

Červen, 2019
Když zamnou Poppy přišla s tím, že slyší hlasy a co jí říkají, byla jsem v šoku. Nikdy s ničím takovým problém neměla a že by se jí najednou projevila nějaká porucha? Nedávalo mi to smysl.
Snažila jsem se jí vysvětlit, že ty hlasy jsou jenom v její hlavě a že jsou to bláboly, že se tím nemá zabývat a tak… Už jsem byla fakt zoufalá. Potom moje máma navrhla, že bych měla s ní jet tam, kam říkají hlasy… A tak jsme se sbalily a letěly jsme… Už na letišti v americe se mi ztratila a já než jsem stihla volat policii, tak jsem našla dopis. Vše se mi snažila vysvětlit, ale dalo se to těžko pochopit. Nakonec jsem se dozvěděla, že tyhle dopisy přišli i jejím kamarádům, její přítelkyni i mé matce s mou sestrou. 
Sbohem, moje milovaná Poppy, snad se ještě setkáme, tak jak jsi slibovala.
S láskou, tvoje maminka.