TÁBOR NILU

Jedno malé kanadské městečko. Přesněji trošičku za ním, na takovém venkovském pozemku, kde se v rodinném domě na farmě ozval dětský pláč. A pláč ženy a řev muže. Proč ne taky pláč? Protože ona žena mu prozradila, že dítě není jeho. Před devíti měsíci ho podvedla. S kým? Moc dobře to věděla, jen se jí tomu nechtělo věřit. Ani nevnímala doktora, který držel novorozence a chystal se pronést tu radostnou zprávu. Muž odešel. Vzal si věci a prostě odešel. Proč ne, že? Přeci nebude žít se ženou, která ho podvedla a lhala mu o tom, že je dítě jeho. „Je to holčička!“ Pronesl lékař a už vyzvídal, jak se bude jmenovat. „Samantha.“ Krásné to jméno. Ideální pro krásnou a jistě chytrou hol… Počkat. Něco tady nehraje. Doktor trochu posunul prst výše a poté zjistil, co je za problém. „Moc se omlouvám, ale je to chlapec.“ Přišlo zklamání. Maminka chtěla holčičku, ale místo toho dostala chlapce. Ale hned na to, přišla opět radost, protože po tolika letech snažení konečně dostala své děťátko. A tak přišel na svět Samantha… Samuel, trochu chybička. Matka si našla nového otce, přesněji doktora, který odrodil malého chlapce. Celou dobu se jí snažil dostat na nohy a pomáhat, dokud se z toho nějak nevzpamatuje. Mezitím přeskočila jiskra, přišla svatba a tak přišlo do rodiny příjmení Scove.

Roky plynuly, Samuel pomaloučku rostl, učil se mluvit a rozvíjel si svou jemnou i hrubou motoriku. Jak rostl, objevovala se i podoba v jeho otci. V jeho pravém otci. Přišlo i znepokojení, že se v něm objevuje i lehká agrese. Kolikrát v jeho pokoji našli rozcupované plyšáky, roztrhané obrázky nebo jen viděli chlapce, jak vzteky mlátí hlavou o zeď. Zkusili to řešit odborně, ale nějak to nepomohlo. Dostal léky, které mu nepomáhali a na nějakou léčebnu? Nejlevnější byla pomalu na druhém konci Kanady. A tak nezbývalo nic jiného, než najít nějakou aktivitu, kterou bude chlapec moci využít tak, aby si vždy mohl vybít svou agresivitu. Ke zvířatům to nešlo, ani třeba k uklízení. Trvalo dlouho, než na něco přišli. Nakonec přišel nějaký nápad. Sekání dřeva. Na tom se může vyřádit a ještě to bude užitečné v zimě. Chytrý to nápad. A tak se jeho otec, David, rozhodl o tom, že mu to ukáže. Přeci jen, kdyby se mu něco stalo, je blízko a pomůže mu. Samuel to pochopil hned. Trefit dřevo a ne svou nohu. Chápal. A tak venku se dřevem trávil skoro celé odpoledne nebo jen dopoledne, stala se z něho taková levná pracovní síla. Dokud nepřišla škola.

První třída a první den byl překvapivě bez problémů. Dokonce si hned našel kamaráda, který se jmenoval Wyatt. Stal se jeho nejlepší kamarádem a v jeho blízkosti se cítil tak nějak uvolněně. Možná z toho důvodu, protože měli plno věcí společných a oba byli tak trochu… Zlobiví a zlomyslní. A to je právě to nejlepší na tom celém. Trávili hromadu času společně, chodili spolu ven a hlavně dělávali lumpárny, které moc kluků v jejich věků nedělalo. Jen tak šli a rozbili okno? Přišlo jim to dost vtipné a nejvíc vtipné bylo to, když pak utíkali před tím naštvaným člověkem, který jim chtěl, dá co pro to. Jak postupně rostli, začala se u nich projevovat puberta, objevovali nové možnosti jejich života a také nové zájmy. Samuel tak zjistil, že se mu líbí jak holky, tak kluci. Taky zjistil, že není takový typ chlapce, který by si měl najít stálou přítelkyni nebo přítele. Proč? Je mladý, může si užívat. Přesně tohle si říkal na střední škole, kam přešel s jeho nejlepším kamarádem. Vždycky spolu, ne? A ona střední škola byla jejich osudná. Wyatt si našel přítelkyni a sám Samuel na ni měl zálusk. A tak toho využil na jedné párty, kde byl alkohol a ona dívka se samozřejmě opila. A proč se nechopit příležitosti a neužít si? On by to zjistit nemusel a i kdyby, stalo se to. A tak Samuel nasadil ten starostlivý pohled, kdy dělal, že má strach o přítelkyni svého nejlepšího kamaráda. Slíbil jí, že ji odvede do nějakého pokoje, kde si lehne a počká tam na Wyatta. Jenže Wyatt nepřišel a místo toho tam byl Samuel. A nakonec nebyl jenom mimo postel, nakonec s ní skončil v té posteli a všichni si dokážeme domyslet, co se asi tak mohlo dít. Byl konec. Samuel si užil, dívka spokojeně spala. Dveře se otevřely. Wyatt stál ve dveřích a Samuel se na něho díval s tím lišáckým úšklebkem, když si zrovna zapínal kalhoty. „V posteli je fakt dobrá.“ Poznamenal a než se nadál, v jeho obličeji byla pěst. Neměl mu to za zlé. Vyspal se s jeho přítelkyní, mohl to očekávat. Jenže červená lajna byla překročena a agresivita vzrostla a tak se začali prát. Asi po půl hodině se objevil někdo, kdo je od sebe oddělil. Oba byli potlučení, od krve. Oba odešli pryč. Samuel domů, nevěděl, kam odešel Wyatt. Jediné, co věděl, bylo to, že jejich přátelství skončilo. A bylo mu to nějak líto? Nebylo. Bylo pro něho hlavní, že si užil a následující dny ho ve škole již nikdo neviděl. Kašlal na školu, začal cestovat.

Rozloučil se se svými milujícími rodiči. Loučení bylo těžké, samozřejmě pro ně, protože jejich mladý syn odcházel. Sám věděl, že je moc mladý na nějaké takové cestování, ale nijak to neřešil. Bylo mu to jedno. Hlavně, že ho rodiče finančně zásobovali a on si tak mohl užívat. Sice netuší, zda by ho pustili do barů, ale určitě by se nějaký zapadlý pajzl našel, kde mu nalijí nějaký ten drink. Hlavně měl takové štěstí, že na svůj věk vypadal i starší, tudíž ho kolikrát pustili i tam, kam ho normálně pustit nemají. Vadilo mu to? Samozřejmě, že ne. A tak se rozloučil se svými rodiči na letišti a jeho první zastávka byla… kam vlastně měl namířeno? Podíval se na letenku a tam stálo velkým písmem: Alexandrie. Proč si zrovna vybral tenhle stát? Je to vůbec stát? Nemá tušení. Ve škole moc pozor nedával. Ale tak co, již seděl v letadle a byl na cestě, nebylo cesty zpět. Třeba se mu tam bude líbit. Sice tam bude jen na pár dní, ale to nevadí. I za těch pár dní si může užít plno dobrodružství. Dorazil na místo, usídlil se v jednom z mnoha hotelů a první, kam zamířil, bylo omrknout nějaké ty podniky. Takže si udělal takovou menší procházku po městě. Narazil na takovou menší grupu. Chvilku je z dálky sledoval, jak hrají basketbal a jak si nejlépe udělat přátele než se k nim přidat? A tak to udělal. Chvilku na něho vražedně koukali, dokud Samuel nepromluvil. Stačilo pár chlácholivých slov a už si je získal. Takže těch pár dní trávil s nimi.

Jednoho večera, kdy seděli v jednom karavanu a popíjeli lacinou whisky, bavili se o nějakých vykopávkách, které jsou nedaleko Alexandrie. Měli v plánu si tam jít pro nějaký suvenýr – jinými slovy vykrást. Proč ne? Adrenalin v jeho žilách neměl dlouho a stejně zítra odletí do dalšího státu, takže mu to může být jedno, zda ho policie bude nahánět nebo nebude. A tak přikývl. Během chvíle nasedali do aut a odjeli na místo určení. Byla tma, proto zaparkovali kousek dál. Rozdělili se na skupinky, nebo spíše… Oni a Samuel. Nabídl se, že bude hlídat okolí, kdyby náhodou někdo šel. Procházel kolem tábora, jako nějaká šelma, která čekala na svou kořist. Kdyby věděl, co se stane o hodinu později, přiznal by, že je jako šelma čekající na svou kořist. Po hodině, co tam tak obcházel, uslyšel hlasy. Více hlasů, než očekával. A tak vykoukl ze svých stínů, aby se podíval, o co jde. Uviděl tlupu svých dočasných přátel a dívku v nesnázích. A co by neudělal Samuel, aby si vrznul? Postaví se svým přátelům, kteří vlastně nejsou jeho přátelé. A tak se rozeběhl mezi ně a začal se s nimi rvát. Bylo mu jedno, že schytal několik ran, ale měl trošičku navrch a oni poté odjeli. Byl lehce pomlácený, ale jemu to nevadilo. Přeci jen mu šlo jenom o to jedno. Ona mu slíbila, že ho nepráskne, jen napráší tu skupinu, ale jeho opravdu ne. A zatím ho nenaprášila. Místo toho ho odvedla do svého stanu, kde se o něj měla postarat a ošetřit mu jeho menší zranění, která utrpěl. No, to se dělo asi dvacet minut, potom došlo k něčemu úplně jinému. Ona o to přišla, Samuel získal hlavní trofej a pak potichu odešel. Ani neznal její jméno, ona neznala jeho. Jenom věděl, že se už nikdy neuvidí. Tedy, alespoň v té době věděl, že se nikdy neuvidí. Jakmile došel zpátky na hotel, sbalil si věci a vydal se zase na letiště. Tentokrát byl na cestě do New Yorku.

New York. Místo, které ho vždy fascinovalo a tak nějak i přitahoval a vždy se tam chtěl podívat. Teď, když tam je, už ho to tolik nelákalo. Co je na tom zvláštního? Kromě toho, že se v tomto městě natáčelo plno známých filmů a je zde plno luxusních barů, kde se nachází plno sexy lidí, se kterými by se Samuel rád vyspal? Vůbec nic. Je to jen další obyčejné město, které nemá nic kouzelného ve svém jádru. Lituje toho, že vyhodil peníze za letenku sem. To si raději mohl udělat výlet někam úplně jinam, kde to bude zajímavější a mnohem kouzelnější než v tomto městě. Tak raději zašel na hotel, kde si našel nějaký volný pokoj, hodil do něho tašku s věcmi a okamžitě šel do sprchy. Musel se nějak zkulturnit, pokud chce jít na lov. Vše udělal, ještě se zkontroloval v zrcadle a mohl jít. Již byla tma a noční život začal ožívat. Dobře, noční NY možná měl něco do sebe, ale to mohlo být tak nějak všechno. Zaplul do prvního odlehlejšího baru, který zahlédl. Samozřejmě na něho padly pohledy, protože tam byl nový a je, dejme tomu, turista. Nevšímal si toho a sebevědomě došel až k baru, který obsluhovala naprosto sympatická tmavovláska. Miluje brunety, kdyby si měl vybrat mezi brunetkou a blondýnkou, brunetka vyhraje. Spíše celkově tmavovláska. A nemohly chybět jeho balící hlášky, které byly úspěšné. Proto po její směně ještě trochu popíjeli a poté odešli do jejího apartmánu, kde došlo k dospělým věcem. Pro Samuela to byl snad ten nejlepší sex, který zatím měl. Ona spala, on byl vzhůru a čekal, až bude ta nejvhodnější chvíle odejít. Když v tom mu někdo promluvil v hlavě. Samozřejmě hned pohledem střelil po ženě, která ležela vedle něho, ale ta měla těžkou půlnoc. Hlas se ozval znovu. Zval ho někam, kde prý bude mít lepší život. Zavrtěl nad tím hlavou a raději se šel obléknout, aby se potom mohl vypařit.

Stále mu vrtalo hlavou to, co mu řekl onen hlas po žhavém sexu s nějakou dívkou z baru, kterou zrovna tak pracně opouštěl, když spala. Nechtěl tomu věřit, ale jeho intuice mu říkala, že by tomu věřit měl. Hlavně to byl ženský hlas, takže ho to místo zajímalo i z jiného důvodu. A tak si zjistil veškeré cesty na ostrov Santa Rosa a všechny vedly přes jedno město. Tam by se mohl na jednu noc ubytovat a odpočinout než odcestuje úplně. Skvělý to plán! A tak si sbalil svých pár švestek do velké černé cestovní tašky, nasedl na první autobus, co do onoho města jel a nedočkavý se díval z okna. Jel i přes noc. Nemohl samým nadšením spát, proto sledoval, jak kapky deště spadají na okna autobusu. Nejraději by se v tom dešti prošel a neřešil by nic. V brzkých ranních hodinách se nacházel ve svém prvním cíli. Město bylo krásné, ale fascinovalo ho něco jiného. Tolik krásných lidí na jednom místě? Ale bylo ráno, neměl tolik náladu, aby si tady užíval. Spíše se chtěl trochu vyspat, než vyrazí do ulic. A tak si našel nějaký levný motel. Mohl si dovolit nějaký lepší luxus, ale peníze si chtěl nechat večer do baru.

V motelu ho přivítal takový dost nechutný muž. Byl dost nepříjemný a vypadalo to, že mu je úplně jedno, že má jakýkoli kšeft. Klíče mu hodil jako psovi kost a ještě mu vynadal, že neumí chytat. Kretén jeden. Hněv v Samuelově těle trochu vzrostl, ale ne natolik, aby začal rozbíjet věci. Naštěstí byl ještě klidný. Našel svůj pokoj, 168, a pomalu ho odemkl. Strašný. Neuklizený a možná tam našel i něco neidentifikovaného, že nechtěl vědět, co to je. Pomalu vlezl dovnitř a dveře za sebou zamkl. Klíč odhodil na menší stolek, tašku na jednu půlku postele a sám se na postel svalil. Ihned se mu zavřely oči a dal se do spaní. Nespalo se mu zrovna nejlépe, přeci jen ta postel nebyla nijak pohodlná. Ale spal dlouho, probudil se až někdy v podvečer, což byl ideální čas se osprchovat, hodit do gala a odejít si naposledy užít, než odcestuje na již zmíněný ostrov Santa Rosa. Všechno tak nějak udělal, dal si dlouhou sprchu, převlíkl se, aby vypadal tak nějak k světu a než stihl odejít, uslyšel klíč v zámku. Copak si ten imbecil dole na recepci nezapsal, že tento pokoj je obsazený a posílá sem pokojovou službu? Nebo to je někdo, kdo se ho teď pokusí vykrást. Už byl připraven k sebeobraně. Nebojí se kdykoli udeřit, přeci jen už zbil tolik lidí za svůj život. Dveře se pomalu otevřely a už se chystal vrhnout proti tomu vetřelci, ale jeho smysly ho stihly zastavit v momentě, kdy mu došlo, že to zřejmě žádný vetřelec není, protože do jeho pronajatého pokoje vešla dívka, která vypadala v jeho věku a podle jejího výrazu stejně zmateně. Levou rukou si promnul spánky a z jeho úst se vydral smích. Upřímný a hlavně plný beznaděje, protože věděl, že případné řešení na recepci ničemu nepomůže. Onen muž na recepci pravděpodobně neodvádí svou práci dokonale, když dal druhý klíč od tohoto pokoje někomu dalšímu. A případné řešení by vyvolalo jen další problémy. Což jí také hned místo nějakého pozdravu vysvětlil. Hlavně jí to vysvětlil za jiným důvodem, který měl v plánu. Přeci jen, když vám do pokoje nakluše dívka s dobrým tělem a také vzhledově pohledná, proč toho nevyužít, že? A tak nahodil svůj falešný gentlemanský styl a na nějaké chození do baru se vykašlal. Dokonce nevynechal i balící hlášky, které většinou dost zabíraly, ale teď? Teď nějak nefungovaly. Přišlo mu to dost zvláštní a hlavně zarážející, že mu tak odolává bez jediného záseku a zaváhání. Hlavně z toho měl dost zvláštní pocity. Výjimečně nebyl naštvaný, spíše byl… zklamaný? To je asi to slovo, které se v jeho slovníku objevilo poprvé. A tak přestal. Ne, že by to vzdal to rozhodně ne! Ale spíše si dal pauzu a zkusí to třeba příště… Pokud nějaké příště bude. A tak se raději zeptal, kam má namířeno. Její odpověď? Zarážející. Jeho zorničky se vším tím návalem radosti rozšířily. Ostrov Santa Rosa. Stejně jako on. To by mohlo znamenat jedno. Neváhal a rovnou se zeptal, zda se jí také ozval v hlavě ženský hlas a všechno jí řekl. Vypadala zaskočeně, ale přikývla. Byl zmatený. Na jednu stranu byl rád, že tam někoho bude znát, ale na druhou stranu nemá nejmenší tušení, co tam má očekávat. Ale tak co, někoho za kým jít v prvních dnech tam bude mít, to ho dělá spokojeným.

Během následujících pár hodin ještě doplňovali nějakou tu energii a poté se společně vydali na jejich zbytek cesty. Na ten zbytek, který oba zavedl na ostrov Santa Rosa, kde by měl začít jejich nový život.