TÁBOR NILU

This is your life
Don't play hard to get

​

„Máme pro vás překvapení, maminko. Budete mít dvojčata!“

Starobylý egyptský bůh slunce a vládce všech ostatních bohů si matky svých polobožských dětí volí velice obezřetně. A Sigrunn byla dle jeho názoru tou pravou. Tato světlovlasá žena byla norskou policistkou a díky mnohým jejím zásahům bylo zachráněno několik životů a odhaleno nespočet zločinů i jejich pachatelů. Lpěla na své práci a právě proto byla i přes svůj půvab sama. Žádný muž s ní dlouho nevydržel, poněvadž na první místo vždy stavěla svoji práci – tedy společnost a ty, kterým pomáhala. Co však náhoda nechtěla, nestala se matkou jednoho jeho dítěte, nýbrž hned dvou. Románek se zlatovlasým Vikingem netrval dlouho, zato však byl pekelně vášnivý a zanechal po sobě něco, co mělo Sigrunn přinést velkou radost, ale i smutek.

Zmizel stejně rychle, jako se objevil, aniž by jeden z nich tušil, že je těhotná. O pár měsíců později zažívala jednu ze svých ranních nevolností a pomaličku začínala chápat, jak se věci mají. Tehdy se setkali znovu. Ze svého domu uprostřed ničeho se vypravila do gynekologické ordinace, aby si od doktora nechala potvrdit, co už sama dávno instinktivně věděla. Totiž, že uvnitř jejího těla roste nový život. Měla strach. Která budoucí matka nemá? Zvlášť, když na toho maličkého měla být sama. Byla však odhodlaná to zvládnout a ani na vteřinu nepomyslela na potrat. Parkovala u domu a jelikož už byla tma a málokdo ji jezdil navštěvovat, tmavá silueta u domu ji znepokojila. Přirozeně vytáhla zbraň, pomalu vystoupila a prozatím dělala, že o neznámém neví. Dokud se před ním nerozzářilo tlumené oranžové světlo zdánlivě vycházející odnikud. Zamířila na něj pistolí, ale známý medový hlas ji přiměl ji dát dolů. Byl to on. Ten, do něhož se neprozřetelně a bezmezně zamilovala. Vzala ho dovnitř, srdíčko jí bušilo, jakoby běžela maraton, a byla jako na jehlách. Něco ji nutilo mlčet a na nic se neptat, takže jim oběma udělala čaj a poté se spolu posadili ke stolu. Řekl jí, co je zač. Nechtěla tomu věřit, ale stačila malá ukázka jeho moci, aby pochopila, že tu skutečně jsou věci lidem nadřazené a neznámé. Což znamenalo, že čeká dítě s bohem. S vládcem bohů. Narazila na nejrůznější situace, kterými prošla s chladnou hlavou, a tohle jedna z nich být neměla. Byl to pro ni neuvěřitelný šok, že hodnou chvíli nevěděla, co mu na to má říct. Nechtěla poslouchat nic o tom, že jim bude hrozit nebezpečí. Nic o žádném Táboře Nilu, kde bude jejich dítě v bezpečí. Ani nic o tom, že ačkoliv se mu vskutku zalíbila, nemůže s ní zůstat. Strávil s ní celou noc, dokola a dokola jí vysvětloval vše, co už několikrát slyšela, a těsně nad ránem odešel.

​

I ain't no dumb blonde
I ain't no stupid Barbie doll

​

Oba sourozenci byli rošťáci. Všechno museli prozkoumat, okusit, zjistit. Bylo jedno, která ze zlatých hlav rozbila vázu – stejně by se přiznali oba nebo ani jeden. U nich nefungovalo takové to, kdy se jeden sourozenec snaží svůj průšvih shodit na toho druhého, ne. Jeli v tom spolu a když ne, dělali, že ano. Možná proto byli i ve škole postrachem všech učitelů. Šikovní byli, to ano, ale co občas vyváděli… A než si řeknete „Ale to je porušování pravidel, ta mají chránit!“, uvědomme si prosím, že nikde ve školním řádě se nepíše „zákaz házení chleba s máslem na strop během soutěže o to, komu se prvnímu povede ho přilepit“. Nebo „zákaz vytopení školních záchodků, protože nešlo spláchnout celou roli toaletního papíru“. Ano, obojí se jim povedlo. A víc než jednou. Každopádně, nepíše se to tam. Tudíž co není zakázáno, to je dovoleno. A ačkoliv tam pochopitelně je zákaz ničení školního majetku, nic z toho oni neudělali. Všechno, co kdy provedli, se dalo vrátit, případně jednoduše opravit nebo uklidit. Na druhé straně totiž kdykoliv někoho uviděli podvádět při testu (a že na to měli čich!), pokaždé si dotyčného vzali pěkně stranou a řekli mu, že by to dělat neměl, protože to není fér vůči ostatním. Pokud si dal říct, nechali to být. A pokud ne… Inu, podělili se o to s „paní včelkou“. I přes jejich mnohé vtípky a patálie je měli učitelé rádi. Pilně se učili a vždycky kolem nich sálala dobrá energie. Něco jako šikana nemělo šanci. Jeden nový kluk, který neznal místní poměry a také propadl, takže byl starší a větší než ostatní, se pokusil vytlouct z jednoho spolužáka nějaké peníze, ale sourozenci ho přivedli k rozumu. Také tu byl každoroční boj o předsednictví třídy. Jen, co byli dost staří na to, aby se tento post zavedl, okamžitě se probrala jejich přirozená soutěživost a touha po vůdcovství. Byl to doslova a do písmene souboj titánů. A nutno podotknout, že nakonec nevyhrál ani jeden a vlastně oba. Učitelka se rozhodla volby raději zrušit a aby se něco podobného neopakovalo i příští rok, dohodli se, že se budou střídat a že Tina má jakožto dáma přednost.

​

Watching as the flames get higher
I've always liked to play with fire

​

Žili si velice spokojený život bez zádrhelů, jejich máma na ně mohla být pyšná a jejich otec vlastně také, byť neměli ponětí, kdo jím je. Sigrunn jim vždycky jen řekla, že byl moc krásný (a že to po něm zdědili) a hodný, ale že spolu nemohli zůstat. Na jejich protesty, že přeci s ní čekal dítě, se jen usmála a prohlásila, že je to daleko složitější a že to jednou pochopí. Dost je to štvalo, ale nezbývalo jim než se s tím jednoduše smířit.

Bylo jim třináct a byli sami doma. Nebylo to poprvé, byli dost samostatní a společně se o sebe dovedli postarat. Sigrunn byla v práci, měla těžký případ a jezdila domů pozdě celý poslední měsíc. O tom se dozvěděl jeden z těch, s nimiž kdysi měla tu čest. Tehdy byla ještě mladinká, byl to jeden z jejích prvních případů. Toho muže obvinili z únosu a vraždy dvou dětí. Soud mu uložil ústavní léčbu a šestnáct let za mřížemi, jenže ho propustili díky dobrému chování dřív. Celou tu dobu ho živila zášť vůči té mladé policistce, které se chtěl pomstít. Nebýt jí, nikdy by se na něj nepřišlo. Ani jeho schopný advokát, který ho bránil pomocí duševní choroby, ho z toho nevysekal, důkazy ukazovaly přímo na něj. Sledoval ji, zjistil, kde bydlí, kde přesně pracuje, kdy se vrací domů, kdy odjíždí… A zjistil, že má pěknou mladou dcerku. Sigrunn ji vozila asi týden do školy samotnou, poněvadž byl Vinnie nemocný a zůstával doma, a právě tehdy si mstitel zjišťoval časy jejích příjezdů. Proto o Tinině bratrovi neměl nejmenší tušení.

Naskytla se mu příležitost a rozhodl se jí využít. Původní plán zněl vloupat se, rozbít pár věcí a unést Tinu. Jenže když ji tam uviděl tak bezbranně sedět na pohovce v obývacím pokoji, nemohl odolat. Vyrazil k ní, chytil ji za obě zápěstí a začal na ni nalehávat, snažíc se z ní strhnout oblečení. Blondýnka vyděšeně vyjekla a tím přivolala Vinnieho, který byl hned vedle v kuchyni a mazal jim sendviče. Vinnie přiběhl a pohled, který se mu naskytl, se mu měl vrýt hluboko do paměti. Později si vzpomněl jen na to, jak zakřičel jméno své sestřičky, plameny a smrad spálené kůže a masa. Muž od Tiny odskočil a s agonickým řevem padl na zem a začal se převalovat. Vinnie ho podpálil pomocí Pyrokinesis, která nezachvátila zbytek domu jen díky tomu, že se soustředil jen na něho a moc, moc chtěl, aby jeho milovanou sestřičku nechal být. Brzy se hýbat přestal a nakonec zhasly i plameny. Příšerně to tam smrdělo a oba byli neuvěřitelně vyděšení. Sigrunn přijela až o hodinu později a hned po tom, co našla ohořelé tělo, běžela nahoru do jejich pokoje, aby je tam našla schoulené k sobě se zaschlými slzami na tvářích. Tiše jí pověděli, co se stalo. Sigrunn ohledala ostatky jeho těla a za domem našla zaparkované jeho auto tak, aby ho hned nespatřil ten, kdo k domu přijíždí. V něm byly i doklady toho muže, které jí umožnily ho identifikovat jako jednoho z jejích zatčených, jež pohnala k soudu. Dětem nic neřekla, jeho těla se zbavila a rozhodla se, že je čas na Tu diskuzi.

​

It'll take you all your time and money
Honey you'll survive

​

Dozvědět se, kdo je jejich otec, za jiné situace, než byla tato, asi by se smáli a nevěřili jediném slovu. Jenže vzhledem k tomu, že na vlastní oči viděli, jak Vinnie podpálil toho násilníka, nedělalo jim to zase takový problém. Trvalo několik hodin, než jim vysvětlila úplně vše. Rozhodla se, že jim nebude nic tajit a řekne jim vše, co jí před čtrnácti lety pověděl Re. Zůstali vzhůru celou noc a Sigrunn jim vyprávěla příběhy z egyptské mytologie, o níž se tak trochu dříve zajímala po tom, co zjistila, kým Re je, dokud oba neusnuli.

Po tomto nepříjemném zážitku a velkém odhalení byli sourozenci nějakou dobu jako vyměnění. Ve škole byli daleko klidnější, skoro až zakřiknutí a málomluvní. I prospěch se jim zhoršil, až se učitelé začali vyptávat, co se děje. Pro ně i pro všechny ostatní ve třídě to bylo nevysvětlitelné a náhlé, ale jak Vinnie, tak Tina zarytě mlčeli o tom, co se jim stalo. Sigrunn byla pozvána na schůzku s třídním, kterému vysvětlila, že zemřela její matka, jejich babička, kterou měli moc rádi, a proto jsou z toho tak smutní a přepadlí. Za pár týdnů se vše vrátilo do normálu. Měli totiž něco nového, na co mohli upnout svoji pozornost. Sigrunn je začala učit sebeobraně. Chtěla, aby byli schopní se o sebe postarat, poněvadž jí jednak došlo, že vzhledem k její práci mohou být v nebezpečí, jednak si uvědomila, že jim bude hrozit nebezpečí i od příšer. Nabídla jim, že je bude učit i střílet – tajně, vzadu v lese. To oba razantně odmítli, v čemž se plně promítla jejich vrozená vlastnost věrnosti zákonům a pravidlům. Nemají ani zbrojní průkaz, nejsou ani zletilí a nic, dokonce ani určité nebezpečí hrozící ze stran příšer, podle nich neospravedlňovalo to, že by je učila střílet. Nehledě na to, že tím chtěli chránit i matku samotnou – kdyby se na to přišlo, riskovala by velké problémy v práci a klidně i vyhazov, ne-li něco horšího. Nicméně v rámci sebeobrany neměli námitek, vždycky byli ve sportu šikovní i bez velkého tréninku. A teď už i věděli proč.

Bohužel, jejich růžové období netrvalo moc dlouho. Mezitím Vinnie i Tina dokončili čtyřdenní kurz základních silničních pravidel a první pomoci, který musí v Norsku každý mít, pokud chce mít řidičský průkaz, jen co byli dost staří. Sigrunn je pak mohla brát na malé výlety, při nichž oba řízení trénovali, tudíž už v šestnácti věděli, jak se auto ovládá i většinu silničních pravidel. To ani nevěděli, jak moc se jim to bude hodit. Jednoho pozdního odpoledne se na příjezdové cestě jejich domu objevilo otřískané auto. Z něj vystoupila nahrbená osoba podle siluety nejspíš ženského pohlaví. Dobelhala se až ke dveřím a zazvonila na zvonek. Naštěstí otevřela Sigrunn a pruh světla odhalil ženskou tvář zkřivenou bolestí a dlaň od krve, kterou si přidržovala na břiše. Okamžitě ji pustila dovnitř, vedouc ji do obývacího pokoje a nakazujíc Vinniemu, aby přinesl desinfekci, a Tině, aby přinesla ručníky a vodu. Neznámá žena zasípala, že se vracela do města, ale začala rodit a že má příšerné bolesti a že je tohle první dům, na nějž po cestě narazila. Sigrunn chtěla zavolat záchranku, ale neznámá rodička jí telefon prakticky vyrazila z ruky a zasyčela, že jim nevěří. To byl hned druhý důvod pro Sigrunninu podezřívavost. Věděla, že tu sice jsou na samotě, ale že pár kilometrů dál po cestě stojí ještě jeden dům, na který by narazila dříve. Nicméně si řekla, že si ho možná nevšimla, jak spěchala, a její mateřský instinkt u ní vyvolával soucit s rodící ženou v bolestech. Byla to chyba.

Jenom co se oba sourozenci ocitli ve dveřích s příslušnými věcmi, tvář ženy se naprosto proměnila. Oči se podbarvily krví a hladově zíraly na dva zlatovlasé polobohy, zpoza rtů vykukovaly tesáky dlouhé a ostré jako nože a její tělo se začalo dosti divným způsobem zvětšovat a tvarovat. Sigrunn od ní s hrůzou odskočila a zakřičela na své děti, aby utekly, že v autě najdou všechno, co budou potřebovat, a sama sáhla po rezervní pistoli, kterou měla schovanou v jednom ze šuplíků. Nechtělo se jim utéct a nechat tam matku samotnou, ale stačilo, aby po nich vyštěkla, ať okamžitě zmizí, a zmizeli. Obyčejná pistole byla Sigrunn k ničemu, avšak podařilo se jí chiméru zdržet a umožnit tím útěk jejích dvou milovaných dětí.

​

Stay alive for the good times
Stay alive through the bad

​

Hodiny a hodiny jeli, co nejdál mohli. Občas se za volantem vystřídali a téměř nemluvili, ačkoliv jim po tvářích pár slz sjelo, jakmile si uvědomili, že už matku nejspíš nikdy neuvidí. Stále doufali – je přece silná a určitě se jí povede utéct, jenže… Jejich polobožská intuice jim pravdu prozradila, byť ji nechtěli slyšet. Zastavili až na benzínce, když jim začala svítit kontrolka, že jim dochází benzín. Měli velké štěstí, že je po cestě nezastavila policejní hlídka. To by si moc nepomohli. Netušili, kde jsou nebo kam odtud půjdou. Byli vystrašení, smutní, hladoví a byla jim zima. V kufru našli v tajné přihrádce dva batohy – jeden pro Tinu, druhý pro Vinnieho. Kromě obnosu peněz v nich bylo i šikovně smotané náhradní oblečení, tenká bunda z dobrého izolačního materiálu, hygienické potřeby a mimo jiné i falešné doklady prokazující jejich totožnost jako devatenáctiletých i falešné řidičské průkazy. Nelíbilo se jim to, nechtěli je použít, ale věděli, že bez nich budou v háji. To samé platilo pro auto. Neměli k němu oprávnění, ale co mohli dělat?

Převlékli se, natankovali a v obchodě na benzínce si koupili jídlo a vodu na dalších pár dní. Byli ztracení a i když si už podle mapy a cedulí zjistili, kde přesně se nachází, neměli ponětí, kam půjdou. To mají zbytek života strávit na útěku před příšerami nebo co? Proč tohle vůbec jejich otec dovolil? Neměl by své děti chránit? A ženu, se kterou je má? Tyhle otázky jim běžely hlavami i nadále, když jezdili křížem krážem od benzínky k benzínce a zvládli se i pohádat, jak byli frustrovaní z toho všeho. Dokud se jim jedné noci, kdy přespávali v autě, nezjevil sám Re.

„Mrzí mě to. Vaše matka je mrtvá. Bojovala statečně, avšak chiméra, jež vás našla, byla příliš silná… Ne, Vincente, nemohl jsem pomoct, je zapovězeno narušovat rovnováhu takovými zásahy. Dobře mě teď poslouchejte. Existuje místo ve Spojených státech, v Kalifornii, kde budete v bezpečí a nebudete sami. Takových, jako jste vy, je víc. Nesete naši krev, jste našimi potomky. To místo se nazývá Tábor Nilu a leží na ostrově Santa Rosa. Musíte se tam dostat. Neměl bych, ale…“ a podal jim obálku s letenkami. „Věřím ve vás.“

A s tím zmizel jako pára nad hrncem. Vinnie vzteky máchl rukou do vzduchu, kde ještě před chvílí stál jejich otec, a pak si kecl na zem na bobek a rozplakal se. Tina pár vteřin zírala na to samé místo, než si sedla vedle něj a objala ho. Potřebovali to. Potřebovali chvilku, kdy si dovolí brečet a být spolu, než nastoupí do auta a odjedou. Sebrali se a na letadlo nastoupili. Museli přestoupit a v jeden moment měli podezření, že je sleduje podivná skupinka mladých holek, ale setřásli je v davech v letištní hale. A tak se jim povedlo dostat až do Kalifornie. Dopravili se až na pobřeží, u něhož měl ten ostrov ležet, ale hodnou dobu netušili, jak se na něj mají dostat, dokud je nějaké jejich vnitřní tušení nedotáhlo až přímo na pláž, kde se schovávaly magické loďky. Ty je odvezly do Tábora Nilu.